U Černého jezera.

Klid. Ticho. Hluboká a černá tůně,

jak láká chodce zemdleného poutí,

tam všecko uvrhnouti,

čím srdce krvácí a těžce stůně,

v ten bezdný hrob a tmavý!

Však nad ní azur smavý,

pln jasu, světla zlata, v němž vše svítí,

zpět volá je. – Toť žití!