U CESTY.

Svah zelený se mírně k cestě sklání,

dech cítit obilí a hořkou vůni trávy,

mák rudě zahořel a písní hmyzu

jak struna kovová se zachvívá vzduch žhavý.

Na svahu u cesty spí vojín mladý

a zapomenut v místě osamělém.

Svah celý zkvetlý je a šípkový keř růží

se květem nachýlil nad bledým jeho čelem.

Spí v svahu rozkvetlém, krev prýští z jeho rány,

proud světla svítí v tvář, zní ptáků píseň plesná,

vzduch písní vášnivou se rozezvučel léta,

však jeho nevzbudí nic tichého už ze sna.