U DIVADLA V MEININGÁCH.

Fanfáry slávy srdce neslyší,

jichž hřměl tu příval,

jen nápěv houslí, srdci nejbližší,

tichounce zpíval.

Kol stichlých břehů tůně v parku šer

se snášel mroucí,

a rozplynul se v teskný podvečer

vzpomínkou vroucí.

Z daleké země vzdech se tudy chvěl,

krok poutníka zněl, jenž tu kdysi šel,

a stanul chvíli.

A neopadlý mrtvé krásy květ

tu voní duším, kterým nelze zpět,

jež věrny zbyly.