U Domažlic.

Jiskry českých mečů, jiskry české síly

pěkně u Domažlic zlobě posvítily.

Věrni svému rodu, věrni svému slovu

na útěk jsme hnali chásku Albrechtovu.

Albrechtova cháska zrádně k nám se vlekla,

ale česká svornosť meče do ní vsekla.

Zaúpěla krutosť; hlavy padly na zem;

sta jich český sedlák srubnul jedním rázem.

Hoj, kterak se chvěli na duši i líci

zpupní Goliáši: krotcí trpaslíci.

Dusiliť se všickni i s klnoucím Římem

z hranic u Kostnice valícím se dýmem.

Jako bídák chorý svět se svíjel v šíři;

v halenách jsme byli tenkrát bohatýři.

V skalná svoje hnízda skryl se práva škůdce,

z českých robů náhle vzrůstal vojevůdce.

Pozor, křivditelé! Bůh nás posud vodí;

z chudáka se přes noc svatý Michal rodí!