U Domažlic. (II.)

Leží blíže skalní stěny

vichorem les pokácený –

či to porubaný vrah?

Vizte! Semo tamo stojí

čety poraněných v boji

bez pomoci, že až strach!

Byl to les dřív nepřístupný,

nebo s vojsky cizák zpupný?

Hovoř, dubí kmete, mluv!

Snad to hněze Juliana

po srpnové noci z rána

tábor divých křižákův!

Ó kéž by nám bylo přáno

uviděti také ráno,

tak se umět statně bít,

aby mohla každá víska

z lestných zhoubců rubaniska

volnosť plným douškem pít!