U duchovního pastýře.

Proude citů vděčných! jev se v plesu,

Nebť jsi dávno bažil zjeven být!

Mocným křídlem leť, duchu! k hvězd kresu,

Bys tam mohl pocty věnec vít:

Pro starečka mileného,

Činy svými důstojného.

Však nám nelze, drahý! co ti přáti,

Když již hojně Tobě žehnal Bůh;

Hřiven pět On Tobě ráčil dáti,

Ty pak Jemu vždy jsi věrný sluh;

Jenom teď ať setrvání

Přeje svému požehnání.

Aj, tak ží přemnohá leta vlasti,

Hleď jí slovem, skutky prospívat;

By jsi mohl boluprázdné slasti

Za tvé snahy u nás požívat;

Bys moh’ trudu slze stírat;

Pro věčnost si zásluh sbírat.

Povždy budeš v našich srdcích žíti,

Která láskou soběs podrobil;

Synovsky Tě touží každý ctíti,

Horlí, jakby Tebe ozdobil.

Na důkaz vem, otče milý!

Věnec, jejž tví věrní vili.