U fontány...

U fontány stojí davy,

na večer když stříká,

hudba jejich plní hlavy

jako elektrika...

Akkord zavzní, a juž v ústa

písně za ním vnikly:

to jsou ryze česká gusta,

těm jsme dávno zvykli!

Při fontáně píseň hrává

všemi v pěkné shodě,

i ten bumbal chválu vzdává

pouhopouhé vodě.

Co je barev ve fontáně,

jež je tolik poëtická!

Zde svou barvu najde maně

každá strana politická...

A ta voda její šumí,

tajemně tak šepce v jasu,

že, ač slyší, nerozumí

ani špicl tomu hlasu!