U granitového sloupu v Benátkách.

Na štíhlém sloupu

lev okřídlený

rozpíná peruť,

jak by chtěl vzlétnout

do modré výše,

vykročit k slunci,

popatřit hvězdám

do obličeje.

Před ním se vlní

do nedohledna

zátoka mořská,

zrcadlo stkvoucí –

za ním vře město,

zjev pohádkový

s odleskem zlatým

minulé slávy.

Dřík objímaje

štíhlého sloupu,

v tvář dívaje se

lvu okřídlenci:

vzpomínám v duchu

s bolestí trpkou

na země české

lva zmořeného.

Kdy narostou mu

volnosti křídla,

kdy v nadšený let

rozepne peruť

a povznese se

v nebeský azur

zřít slunci, hvězdám

do obličeje?