U holiče.

Ve holírně básník seděl,

s namydlenou bradou na strop hleděl.

Holič břitvu na dlani už točí,

když tu David do komnaty vkročí,

jehož ústa nikdy nejsou líná.

Ihned pěvce o dluh upomíná.

Tento praví: „Milý pane!

po vůli hned Vám se stane,

jest-li počkať vlídnosť Vaše svolí,

pokavad mě holič neoholí.“

Žid tu spustí svoje motto:

„Ó, což o to, ó což o to!

Učiním já s radostí

vůli Vaší zadosti!“

Uslyšev to, básník rychle vstane

a dí k holičovi: „Slyšel jste to pane!“

Na ta slova umývadlo hledal

a už jaktěživ se holiť nedal.