U horského jezera.

Ven jsem vyšel z lesů šera,

vlažný vítr krajem táh’,

s dumnou písní u jezera

těkal vody po vlnách.

Smutno vládlo v horském kraji,

smutny byly stěny skal,

v dálce kdesi na šalmaji

pastýř táhlý nápěv hrál.

O břeh bily vlny bílé

a mě v sen to vlákalo,

zdálo se mi oné chvíle,

že jezero plakalo.

Tak to znělo větru v dutí

divně o skalnatý břeh,

a mně z ňader v zpomenutí

tesklivý se vydral vzdech.