U horských srázů.

Jak miluju vás, horské srázy,

jak volný zde mých prsou dech,

má duše po vás jako po stupněch

do ráje svého snění vchází

a dumným čelem s končin těch

hvězd jiskry dolů hází.

Zde v žití svého pestrém hoři

zas k srdci tisknu celý svět,

vzdech rozvíjí se v outlý písně květ,

v němž rosa útěchy se noří

a rubínem je v pylu hned,

hned diamantem hoří.