U HŘBITOVA.

Okolo hřbitova dvojatou řadou

stoleté lípy stíny své kladou,

a věčné ticho svatého pole

snoubí se s města šuměním dole.

Dumavé zahrady, za domy skryté,

táhnou se toužebně v zeleni syté,

dvorečky nízké, omšené zídky,

porostlé mechem a podzimu kvítky.

V pozadí střechy se do řady táhnou,

zmateně, spleteně sem tam se nahnou,

rudé a šedivé, s komíny, s vížkou,

shrbené, stlačené staroby tížkou.

A kouzlo večera všecky je krášlí,

ozáří barvami půvab jich zašlý,

nuance ztišená červánky splývá,

písničkou prabáby tlumeně zpívá.

Okolo hřbitova za znění zvonů

toulám se loudavě v zakletí tonů,

červánky zhasly, hvězdy tři zplály,

volaly, zvaly mě v nesmírnou dáli.