U hřebíku.

Každý štěstím neoplývá,

Kdo se šťastným býti zdá;

Často tajný smutek skrývá,

Kdo se v tváři usmívá.

Otec střádá, hospodaří,

Mozolí se, vydělává,

Obchod se mu daří,

Zboží s výdělkem prodává.

Synáček též hospodaří,

Jiný však v tom výklad má:

Z hospody se ubírá,

Hledá, kde se kafe vaří,

A tak rozhazuje,

Co si otec ustřádá;

Něco-li mu odepírá,

Sám si kasy zodevírá,

Tajně mu to odcizuje.

Protož ať se nedivíte,

Otce zříte-li smutného:

Není-liž to milé dítě

Jistý hřebík k rakvi jeho?