U HROBU KEATSOVA.

Kde Cestiovy pyramidy stín

na hřbitov padá, na mohylu prostou,

spí velký básník, Albionu syn,

a fialky na jeho hrobě rostou.

Nač nad tím hrobem měl bych v smutku stát

a vlažit slzou fialek trs mnohý?

On kráse žil a lásce, zemřel mlád,

Helladu miloval a milován byl bohy.

Ne fialky by měly tady kvést,

leč plné růže nevídané krásy,

a za měsíčné noci by je plést

si krásné dívky měly ve své vlasy.

A v lehkých řízách jako mlhy vod

kol tančiti by měly po svit denní,

by básník slyše řecký chorovod

se blahem chvěl a usmíval se v snění.