U hrobu mého přítele F. H.

Ustavičně víc a více množí

Ouzkost se v mém srdci stísněném,

Ač jen v nábytečku dřevěnném,

Před sebou mám velké ceny zboží.

Sem až doprovodil slúha Boží

Mnohých lidí v davu smíšeném

Přemilého druha, – v studeném

Máť zde ležet hrobě, doň se vloží. –

Temně s vysoké se věže zvoní,

Nohy se mi třesou, klesají,

Z oka se mi hořká slza roní.

Zvolám: „Bratře tu se rozloučíme,

Na tvou rakev hroudy padají,

Na hoře se opět uvidíme!“