U hrobu vlastenky.

Čí to tělo hrob ten skrývá,

Že tu množství slze roní?

Slyším ptát se, však jen toho,

Kterýž neměl citu pro ni.

My však znaly květ ten krásný,

Naději tu drahé vlasti,

Znaly sestru, duši krásnou,

Věrnou v radosti a strasti.

Zvadlať lilie ta čistá,

Černá země tělo kryje,

Duše však se vzhůru vznesla,

Nám a vlasti věčně žije.

Čistá jako cherub jasný

Dlí tam nyní nad hvězdami,

A co anděl vlasti strážný

Bude dlít též mezi námi.

Ó pojď, duchu čistý, svatý,

Přiviň k sobě sestry svoje,

Aby se ti vyplnilo

Srdečné vždy přání tvoje.

Vdechni do nás onu lásku,

Níž tys vlast svou milovala,

Jako pravá dcera její

O ní věrně pečovala.

My pak jako sestry pravé

Budem tě vždy sledovati,

Jako ty vždy věrným srdcem

Vlast svou snažně milovati.