U hrobu.

Jak dech chladné nocí v chrámu

na mramoru hladkých desk,

jak na hrobě truchlá vrba,

vyrůstá mé duše stesk.

Truchlá vrba větve kloní

stále k hrobu níž a níž,

a já též se k hrobu kloním,

kde mi s růží v ruce spíš.