U JEMAPPES.

– a rakouští husaři s vrchu Hurá!

a Prusové do boku pálí – –

Poklesá prapor! Toť jatka jen zlá!

Půl našich v krvi se válí! –

– Občane generale, není možno! –

– Chraň se, kdo můžeš! – Zvlnily se řady

a obrátily frontu. Jednotliví

už odhazují tornistru a pušku – –

Zrud Dumouriez: – Jakže, bratří moji,

Francie děti vidím na útěku?! –

Tak běžte, bratří, běžte do Paříže –

a vyřiďte, že nepřítel vám v patách, –

že rozlil se už všude po Francii –

a vyřiďte, – že general váš leží

u Jemappes na praporu Revoluce! –

Vojáku vyrval trojbarevný prapor

a dál se o ně nijak nestaraje,

zdvih žerď a šavli, do vrchu se řítil

a zanotoval píseň Revoluce:

– Ku předu, dítky Francie –

hlas jeho dunění děl, praskot pušek

a dusot kopyt zvučně přehlušuje:

– den slávy na trůn usedá! –

tak s praporem a šavlí, oheň v očích

jak lev se žene do rakouských jezdců:

– Hle, proti nám tyranie –

už nepěje sám, na sta hrdel kolem,

a bajonetů ocel k předu pádí:

– krvavý prapor pozvedá! –

už nepozvedá. Jako zžaté klasy

husarů řady s poděšených koní

v prach země krví pokropený letí.

A děla Prusů zmlkají a touží

z míst odejít, kde marně tolik hřměla,

však už jsou tady Revoluce děti

a obracejí hrdla jejich vřelá

v rovinu dolů, kde se šiky plouží

armády zbité Rakušanů, Prusů,

a pozdrav posílají jim z těch kusů

a Revoluce píseň dále pějí,

jen tempem volnějším a pokojněji...