U JERUSALEMA.

Tři kříže čněly na Golgathě,

tři zkrvácená těla na nich.

Večerní rudá mračna spěla

nad města paláci a chrámem,

nad domy, zdmi a zahradami,

a vítr, který poháněl je,

stříbřisté vlny oliv čeřil

té hory, jež je za Cedronem.

Ku branám města vraceli se

diváci zvolna od popravy,

neb těla už se nehýbala.

Pod kříži vojáci tři stáli.

Důstojník, Říman, na Řím myslil,

na lázně, Forum, promenády,

divadla, cirkus – myslil s touhou

a proto drsnou kletbou stihl

nečisté město dole snící

i národ nečistých těch Židů.

A druhý voják v Gallii šel

toužnými svými vzpomínkami.

Na lesy myslil plné zvěře,

na chladivé a čisté proudy,

na světlovlasé kypré ženy,

hostiny, zpěv a číše vína –

myslil a pohled nenávisti

mu vyběh z očí do krajiny.

A třetí, Afriky syn snědý,

o kopí své se opíraje,

dal velkým očím bloudit líně

po tělech plných seschlé krve,

po vlnách olivových zahrad,

po městě v rudém svitu snícím,

po hřbetech zašeřených kopců –

a nemyslil a nevzpomínal,

jen nudil se a zíval dlouze.