U „Josifa“.

Má Josif krámek malý za kostelem.

Sem snadno od mše skočit pro zahřátí!

Na zemi plecháče jsou v koutě stmělém

a soudky s hevery... Hle, slunce zlatí

před domem stromy sněhem zasypané

i okno, za nímž Josif zvyk‘ již státi.

Co ve vnitř hrají v karty obehrané

na prázdném soudku, den se valem krátí.

Tu večer žena pro muže si chvátá...

Však nehne se... I dojde proň kluk rusý...

S tím čtyřletým se potácí ven táta:

„Prodáme mámu,“ směje se. „Ať zkusí!“