U Juliina hrobu.

Víc tě nezneuctím, hrobko světomilá!

Ni tě, hvězdo kleslá v temném zákrytu;

Víc mé nerozsápe vášeň zdivočilá

Zbojné srdce v strašném smyslů pozbytu:

Jihne srdce – slzy kanou – bol se pýří –

V ututlání hasnou žární ohňové;

Dejte, duch můj ať se opět s vámi smíří,

Čistí, nesmrtelní Manové.

Klidné obydlíčko! kvítí něžné mládne

Na tvém zase zelenavém pokrovu;

Mně jen kvítek kojný, usvadnutý žádné

Jarní dchnutí nevyvábí poznovu:

Ne zde – tam, jen tam nadějnou kotvu klásti

Volno, kde mé blaho světy putuje;

O, kyž brzy možná schránu tížnou střásti!

Kdy, ach, kdy ta doba připluje.