U KAŠNY NA MENŠÍM STAROMĚSTSKÉM RYNKU.

– Jak máš se, Lízo? – – Tak, tak, Salomeno. –

– Nu, slyšela jsi? Bylo pověděno,

že zlatníkovic Bábi vdá se přece –

– Tak vida! Zrovna z horoucí má pece

taková štěstí! Holku spořádanou

to nepotká. Ta musí zůstat pannou

a poctivý svůj věneček si sušit –

– Ba, svatá pravda. Kdo by byl moh tušit,

že tahle Bábi... Běhna všude známá,

po každém hochu vzplanula jak sláma

a nejmíň pětkrát pranýř zasloužila –

– A jakého si ještě ulovila!

Z Nového Města od Stříbrné lodi

ten prostřední – – A ten že za ní chodí?!

– Ten právě. – – Hm, a my si myslívaly,

že zrovna ten je počestnosti dbalý. –

– Tak, Lízo. Vidíš, jaký prospěch máme,

že poctivosti své tak tuze dbáme?

Že ulicí jdem, očí nepozdvihnem,

všem narážkám a žertíkům se vyhnem,

že slušně chováme se v chrámu páně

a netočíme stále hlavu k straně,

kde mládencové o nás špitají si. –

– Ba, Salomeno, bylo pravdou kdysi

za starých časů o sedání v koutě,

teď sedej si tam, nikdy nenajdou tě

a sedět zůstaneš. – – Jen ať ten panic

si na své Bábi nezakládá pranic,

neb v pytli šídlo utajit se nedá

a Bábi je už krví neposeda. –

– Jak ustelou si, tak si taky lehnou.

A mnou ty cizí starosti už nehnou.

A slyšelas, že v Turecku v dny tyto

je mnoho lidu křesťanského zbito?

Slovutných pánů, rytířů a hochů? –

– Ach, Lízo, pánbůh nespravedliv trochu.

Tam pobíjet je nechá v dálce cizí

a nám tu mladost života tak mizí – –

– Slyš, Salomeno, neprozraď, co povím,

já záhy jisté pomoci se dovím.

Je žínka čarodějná na Zderaze,

jež mnohým tísním pomohla už v Praze,

pojď se mnou k ní, ať pomohou nám čáry,

když nebe lakotí tak svými dary. –

– A čarovat zná? – – Zná a jak je hbitá!

O Filipu a Jakubu prý lítá

na pometlu svém přímo nad Petřínem,

pomáhá kravám, očaruje blínem

a uhranout zná už jen jedním hledem.

Pojď se mnou, ale ustanov si předem,

kterého hocha toužíš svojím zváti. –

– Já půjdu, Lízo. Ráda... Chci se vdáti...

Však nevím koho... Všecko jedno je mi,

když muž jen bude... Nechci ležet v zemi

co panna... Urči, kdy že máme jíti...

Jen brzy, Lízo... Já chci muže míti...