U klavíru.

Od rána do večera sedí u klavíru

a hraje škály, přechody a trylky

a má-li prázdné od cvičení chvilky,

studuje půltóny a časomíru.

A po prstu prst druhý, pátý zvedá

a cvičí zápěstí a cvičí klouby,

a její zrak se zatím hloubí, hloubí,

– neb, co jí rozum káže, cit jí nedá –

na pultu ležícího do Chopina...

A náhle útržek zní nokturny

tak zápasící, divý, pochmurný, –

zas cvičení, – a klavír skřípá, stená. –

A venku jaro je a plno kvítí

a její hlava klesá unavena; –

vždyť nemá ničehož a nemá věna

a cvičí, hraje o to živobytí...