U kolébky.

Prší dnes jemně

tichounce, tiše

do okna mého.

Boží jak ruka

smutek když píše

tichounce, tiše

do srdce mého!

Rythmem svým sladkým

kolébka tiše

zpívala píseň,

štěstí jak dýše

do srdce mého.

Stýská se, stýská,

zrak můj teď maně

roveček hledá

v dáli, v dáli, veliké dáli...

Všechno kdys usne,

všechno se hojí,

usnulo štěstí

v kolébce Tvojí.

Všechno když usne,

žal proč se vrací

z kolébky malé?

Kolébka prázdná,

tichounce stojí.

Štěstí z ní létlo,

štěstí tak malé –

zabýt proč nelze? – –

Půjdu je hledat

v dáli, v dáli, velikou dáli...!