U KOLÉBKY.

Ach, modré oči mého synka,

jak rád se do vás pohroužím!

Vy mladosti jste upomínka,

já k ní se u vás roztoužím!

Tak jako vás má žena milá

v sen líbezný teď uhýčká:

tak před lety mne konejšila

má dobrá, zlatá matička!

Tak otec můj se jednou díval

v mých očí jasné hvězdičky

a kolébavku u mne zpíval,

když byl jsem ještě maličký...

Však vyrostl jsem, jako jiní,

a nezůstal tu v světě sám:

hle, také já jsem otcem nyní

a rozmilého syna mám!

A líbám jeho rtíky rudé

a stlávám jeho postýlku

a přemítám: co z tebe bude,

až dospěješ, můj andílku...?

A tajím dech, když blaze spinká,

snů zlatokřídlých váben hrou –

až modré oči mého synka

zas v úsměvu se otevrou!