U krbu.

Na krbu oheň rozčechral si

a pohladil se po bradě.

Čert do parády koho vzal si,

leť do pekla si k poradě.

Však někdy přece – děd mé matky

– má někdo tak už na vše vtip –

ten ženu přived’ z křižovatky

a potázať se nemoh’ líp. –

Znal arci, co a jak se dělá,

a věděl toho náručí,

ke kříži jak a do kostela

i čert se lézti naučí.

A z dýmky pustil kouře mraky.

„Jen když se pravá zahude!“

Tak. Lhal-li dědek, lhu já taky,

a – pak to pravda nebude.