U krbu.

Na krbu je naloženo,

a Tvé líce studí,

přikloň se mi, drahá ženo,

hřej se na mé hrudi!

Uslyšíš-li bouři v prsu,

nemni, že Tě zmarní,

to jen květy sype s trsů

ruch mých písní jarní.

Mračno žele v oku taje –

pod mrakem se jasní –

tvář červánkem polita je –

budem zase šťastni!

Slzu, jež snad v tvář mi skočí –

nechať slitou z hoře –

promění mi zář tvých očí

v perlu plnou zoře.