U KRBU.

Těch krbů škoda, mody přešlých věků,

na zámcích starých jak je dosud zříti!

Plaménky modré tančí v nich a svítí,

co venku vítr štká a bouří v jeku.

Svit po zemi hrá, po čalounů kvítí,

i vásy, řezby zlatí v nedaleku,

co hřeje krb, hned hasne, hned se vznítí,

slyš, cvrček zpívá o dnů jarních vděku.

A v hodin tikot bílý kocour přede

na klíně dámy, která, vlasy šedé,

si vzpomíná, zříc v krbu plamen čistý,

na souboje a na park plný květů,

na písně dávné, tance při spinetu,

a na ty, jež, ach, shořely tu, listy...