U Labe.

Jak ty vlny kalné tekou

dnové moji bez proměny,

zřídka jen že bleskne nocí

měsíc lásky zamlžený.

Ach, vy vlny, labské vlny,

což jste se tak rozšuměly?

Vy plynete vždycky spolu,

já jdu žitím osamělý!

Šuměly jste ve sny děcka,

muž teď stojí na pobřeží,

staré rány – stále pálí,

nové vlny – dále běží.