U lesa.

U lesíka v jemném mechu

seděli jsme vedle sebe,

bez pláče a bez vzdychání

žili jsme svůj kousek nebe.

U lesa, v tom jemném mechu

na všecko jsem zapomenul,

vždyť tvůj pohled duhu jasnou

v ubohém mém srdci sklenul.

U lesa, v tom jemném mechu

oči moje zaplakaly,

když jsme spolu, ruku v ruce,

do svých srdcí nahlédali.