U lože dlouho trpící.

Dobij už, smrti, co život uštval

v závratné honbě dlouhých let!

Však onu bolest víc neodčiníš,

jež rvala jí srdce jak červ květ.

Nemuč ji dlouho, zašlapni rázem

vybledlou hlavu v prach a chlad.

Nebuď tak kruta jak její žití,

sladší buď než byl posměch, hlad.

Čeká již bůh na uchřadlou duši,

na hořké srdce červ, hladový host –

oba se o ni rozdělí v míru,

oběma vzdána na milost.