U MICHIGANU.

Hučí vlny jezera

do tmavého večera.

Oj, nech sebe víc si hučí,

bouř’ v mých prsou nepřehlučí

z vln těch nikterá.

Z večera, z večera

hvězdy svítí do šera.

Oj, něch sebe víc jich svítí,

tmu v mých ňádrech neroznítí

z hvězd těch nikterá.

Z večera bezsměrá

duše klesá do šera.

Či přec někdy svit v ní splane?

Zeptej se té potrhané

hvězdy v hloubi jezera.