U „MILOSRDNÝCH“.

Kde branka vede v sad... staletý tis

se zelená; černí psi kamenní

na příchozího zuby cení dravé.

„Una ex his... non redit bis!“

zní hodin s kostlivcem výstražné znamení

před refektářem v záři mihotavé.

Je kouzla pln ten staropražský kout,

ač strastný čas v něm tráví nemocní.

Nůž chirurgův jim svítí chladným leskem

v sny horečné, když čela počnou žhnout...

Ve skalce v sadu Matka boží ční

a lidskou bolest zraků značí steskem!