U mlýna mé matky.

Zas u mlýna mé matky

mě ovál lípy dech:

to mého zde spícího mládí

je utajený vzdech.

A žlutý na kameně

mech výmolů i rýh:

to radostí omšené zlato,

chvil dávno zaniklých!

A pestré listí kolem

a jeho vírný slet:

to vyhaslé barvy a zvuky

mých snivých dětských let!

A všecko, co je kolem:

šum řeky, stromů květ,

a jásavý výkřik ptáků –

to zapadlý můj svět! –