U moře.

U moře samý hluk a ruch,

od jihu teplý proudí vzduch,

loď k odplutí se strojí;

čil stoupám vzhůru v lidu směs,

a večer rozteskním se kdes

při větrů divém boji.

Proč v širou dál tu jedu as?

Chci prchlé jaro stihnout zas,

vím dobře, kde se skrývá;

leč najdu-li je? Bůh to suď,

zda zkvete žalem zvadlá hruď?

Týl kloní se, zrak stmívá...

Však dále pluji touhou jat;

vše marno, vím, leč myslím: snad

můž’ výjimka být jedna,

vždyť zřel jsem, blouznivý kdys hoch,

jak v číši náhle v květ se vzmoh’

prut třešně prostřed ledna.

Nechť za klamem mne stíhá klam,

nechť v ňadrech hojně šípů mám

juž od Morany darem,

já musím stále zas a zas,

když na srdce mi klepe čas,

jít za ztraceným jarem!