U MOŘE.

Tam, o šedivý balvan

opřen veliký stařec

a hledí upřeně na mne...

a tichý úsměv se zračí

na jeho tváři.

A tiše, tiše zpívá

moře v mollových akkordech. – –

Tam, kde o strmý břeh

naráží hučící moře,

zvedá se žulová skála.

Před ní stojí,

s divokým vlasem,

vážný, ponurý muž.

A přemítá.....

Tu chvěje se skála

a její stěny se lámou

a vyráží ohně,

a uprostřed výhně stojí sněhová panna

a spíná své bělostné ruce

k šedému muži........

Je strnule klidný,

hlavu skloněnu k zemi –

a stále více

se rozvírá skála. – – – – –

A hluboko dole zpívá

moře v mollových akkordech.