U MOŘE

Tamto, o šedý balvan

opřen velebný stařec,

hledí upřeně na mne..

Božský úsměv se zračí na jeho prorocké tváři.

Tiše, soumračně mručí

moře varovnou píseň.

Tam, kde na strmé břehy

bijí neklidné vlny,

roste žulová skála.

Před ní ztrnule vztyčen

s divoce zcuchaným vlasem

zasněný jinoch.

Rozjímá, myslí..

Tu se zachvěje skála,

její stěny se bortí,

rudě vytryskne oheň;

v jeho výhni se zjeví

sněhová panna,

vztahuje ruce

k vážnému muži..

Ten je ospale klidný,

čelo skloněné k zemi –

stále více se zvolna

rozvírá skála

Dole v hlubině hučí

moře osudnou píseň.