U moře.

Na břehu moře siného

jsem uleh’ laurů pod keře,

když teplý vánek zadýchal

v jich lesklé, vonné kadeře.

Hloub oděla se v drahokam

jak odaliska východní,

ji v lože zlaté provázel

řad rudých nebes pochodní.

Šum teskný, jako ze sna sten,

zavzníval dálným sklepením,

vln bílá ňádra dmula se,

vroubena stříbra třepením.

Vln šplíchot – srdce bouřný ruch

a slza spadla do moře,

zaplál jsem láskou divokou

k té přenesmírné prostoře.

Nad snící moře hladinou

vyplula hvězda bludice

a hledla zrakem slzavým

do čárných světel směsice.

Vln šplíchot – světla prudký kmit

a hvězda spadla do moře;

zaplála láskou divokou

k té přenesmírné prostoře.