U mých nohou listí šumí,

U mých nohou listí šumí,

vítr s větvice je strh’,

a svou mrazně chladnou dlaní

v posmívavém šepotání

do lidské je stopy vrh’.

Každý lístek jedno srdce –

sterá přání k němu viň,

žití v bouřném hodokvasu

urve je, pak v stopu času

zahodí a zvolá: „Zhyň!“

Jiné doby ukryjou je

v chatku, pod nizoučký drn –

blažen, písní kdo můž’ díti,

zda mu k hlavě sneslo žití

lavřín, růže – nebo trn. –