U MYSLIVNY.

U myslivny lesík blízký,

v lese samé bílé břízky.

Bílé břízky, kaple bílá,

kol ní bloudí lesní víla.

Není to však víla lesní,

po milém tak milá teskní.

Bloudí kol jak plaché ptáče,

lomí rukama a pláče.

Pláče pro panenský vínek

z bílých růží, konvalinek:

„Ach, ty vínku, bílý vínku,

ach, ty synku, zlatý synku.

Co jsme to jen učinili?

Pojď mě těšit, hochu milý!

Pojď mě těšit, málo doufám,

přijď mě těšit nebo zoufám!“