U NÁS DOMA.

Dnes chtěl bych u nás doma být,

kdy září slunce zlatý svit,

jak zvon jest nebe čisto,

kdy vůně z polí duší hne

a plna něhy tajemné

si v srdci hledá místo.

Dnes chtěl bych u nás doma být

a s utajeným dechem zřít

ty jednotvárné lány,

jak v nich se vlní obilí,

když slunce tvář k nim přichýlí

jak v moře zlaté manny.

Dnes chtěl bych u nás doma být

a vůní tou se opojit,

jíž dýší zem i žita,

když práší se z nich květu chmýř

a vánkem pluje v dálnou šíř,

jež jí jest všecka zpita.

Dnes chtěl bych u nás doma být

a na zelené mezi skryt

se mezi stébla dívat,

jak se tam chrpa usmívá

a koukol jak se zardívá,

jak slyšet cvrčka zpívat.

Dnes myslím, jak jest neděle,

jak mladé dívky zardělé

jdou polní cestou tiše;

tak modrý zrak, tak růžná líc,

snů letních v duši na tisíc,

jež v blankyt letí výše.

Dnes chtěl bych u nás doma být

a jednu z nich jen políbit,

tu s růžovýma rtoma,

jež kdysi v slzách roztálá

mi věčnou lásku vyznala,

kdys u nás doma...