U NÁS.

Chodíme již kolem sebe

jako cizí, neznámí,

u těžkých až srdcí zebe,

půda hoří pod námi.

Místo bratří zrádce samé

vidí oči zardělé,

jen v té hrozné dálce známé

ruce mnou si vesele.

Závist ze všech srdcí číší,

zloba z očí prokmitá –

a den ke dni jsou nám bližší

nepřátelská kopyta!...

Duše má však věří stále,

ze všech srdcí do temna

že zas tryskne nenadále

stará láska dojemná.

Láska velká, čistá, činna,

k naší hrudě nejdražší –

láska, která zapomíná

a vše v obět přináší!