U nohou tvých...

U nohou tvých se usadit a sníti

o budoucnosti, která v před se vine,

jak nebes mléčná dráha v dáli kyne,

a sterými tam hvězdami nám svítí...

A na všecko, co kolem, zapomníti,

na osud jara, které záhy mine,

na všecka „proč“, jež odpovědi jiné

vždy dávají, až duše úzkost cítí...

Ó jaké štěstí! Tehda hlava nemá

ni jedné dumy, ústa má jsou němá,

ač tážeš se, nic tobě neodvětí.

Jen mlčky hledím v obličej tvůj krásný,

hlas poslouchám tvůj sladký, měkký, jasný,

a duše má svůj velký svátek světí.