U OBĚDA.

Již poledne. Hle, ženců celá řada

se hlučně z pole dvorem farským vrací,

jich hovor v síni zvolna se již ztrácí

a jako roj to v kuchyni vše vpadá.

Strýc marně tvář ve vážný výraz skládá –

vždyť oba jsme jak uvaření raci –

„Ha, velebný pán v dobré je dnes práci!“

zní kol, a vše mu ruce líbat žádá.

„Jen nechte, děti!“ – s úsměvem strýc brání –

„teď k jídlu čas, já sluhou dnes, vy páni.“

Pak žencům začne nosit plné mísy.

A vida, jak jim vlídně na stůl chystá,

já v tomto knězi zase zřel jsem Krista,

jak apoštolům posluhoval kdysi...