U OBĚŠENÉHO PSA

By Jaroslav Durych

U OBĚŠENÉHO PSA

jest živo do rána;

se zloději si hopsá

zlodějka prohnaná;

smích prudký nad hlavou zní,

myš scíplá zapáchá,

za stolem mrzák blouzní

o smrti – chachacha!

Žal s ranami a hnisem

jest klidně roztažen,

záclona nepustí sem

tmu noční ani den;

když orchestrion hraje,

neděsí mrákoty,

smrt děvka opilá je,

dělá jen drahoty.

Slzy i voda v botách

zde čarodějně schnou. –

Teď scíplý pes se protáh’

i se svou oprátkou;

což smrt tě hladem drbe,

chceš dřevo žrát a sklo,

či, hovado ty blbé,

snad se ti zastesklo?

Ach, hovado ty němé,

jen klidně hnij a vis,

tam, kam my putujeme,

ty nedoběhl bys,

jen hlídej choré tady

věrně a nezlob se,

ty nejsi schopen zrady,

o hlídej, scíplý pse!