U OHNIŠTĚ

Dubové babky praskají

na našem ohništi.

Venku bÓra uhání po kraji,

tu zahuláká, tam zasviští,

na horách hore sněhy honí,

tančí ve žlebech,

bije stádem divokých koní

do břidličných střech.

Sedíme, ležíme v černé kuči,

babky praskají, plameny hučí,

všickni tíhneme k plápolu.

Jeden má dětinnou radost z něho,

druhému hoří v něm cos předrahého,

bratrsky drží nás pospolu.

Sedíme, ležíme. Život syslí

do prázdna uniká.

Zamlklý zevloun na chléb myslí

a smělost cynika

s vlhkými ústy zahovoří

o posvícení.

Ostatní všeckno v plamenech hoří,

hyne v kamení.

Jediný verš mi hlavou bloudí

potmě, opile.

Odstrčím jej, vrátí se, vloudí,

čeká zavile.

A v pusté, kamenité stráni

zhyne bezmocen.

Pustou, kamenitou strání

noc má i můj den.