U okna sedím, hledím ven,

U okna sedím, hledím ven,

dech květů ke mně vlaje,

s plachými sny a se spisy

si rozpustile hraje.

Tam venku láska v luh i háj

překrásné písně dýše

a lidem duše do hlubin

jen samou radosť píše.

Tam venku život bujarý

se jako strom rozkládá,

a první smělé vítězství

vždy výše jej pobádá.

Já ale vidím, skoumám jen

obětí v hrůzném davu,

krvavé děje národu –

a teskně kloním hlavu.