U PAJURKA.

Na dverečkách u Pajurka

místo zámku visí šnůrka,

Jan, potáhna za ni trochu

vstoupí, slyší: „Vítej, hochu!“

„Též tě vítám, Verunko má!

Slyším, žes prý sama doma?“

„Jsem, tatíček k lesu jeli

a maměnka plejí v zelí.

Já vyšívám na šátečku.

Sedni, synku, na lavečku,

a co nového je, pověz!“

„Dožali jsme právě oves.“

„My jsme ani nezačali:

ještě máme nedozrálý –

Co víc?“ – Ochromla nám kráva

a teď málo mléka dává.“

„U nás ochromla též loni.“

„Cosi pěkného tu voní!“ –

„Nepoznáváš?“ – „Rozmarina!“

„Slyšels už: Tkáč žení syna.“

„Mně se taky ženit třeba:

dostatek je u nás chleba –

Zda by mi tě vaši dali?“

„Naši tebe vždycky chválí.“

„Dostanu kus pole, chatu –“

„Pošli na domluvu tátu:

rodiče ať vyjednají,

jak to míní, co nám dají.“

Na dvorečku u Pajurka

není zámku, visí šňůrka,

Janek zapotáhna za ni

vyšel: „S Bohem!“ – „Na shledání!“