U PAVIE 24. ÚNORA 1525.

Boj strašný rozhodnut. Francouzské šlechty květ,

la Palisse, la Tremouille, la Pole a Bonnivet,

tu leží v krvi své v stu a stu lidských těl

a přes ně pěší hřmí a jezdci, kola děl.

Král François jen vzdych. Je znaven, zkrvaven.

A marno bylo vše... Chce vyjet z vřavy ven –

však spousty Španělů se za ním vyhrnou,

neb zlatý řetěz má a přílbu stříbrnou.

De Foix, la Tonnere se ženou ke králi –

pro smrt svou ženou se: je s koní servali.

Oř králův v krvi sklouz a pad na mokrou zem

a Španěl zajásal divokým výkřikem.

A s meči řítí se a míří kopími –

zdvih hlavu François, vzkřik slovy přísnými:

Ať přijde Lannoy! Ať přijde generál,

jsme jeho zajatcem! My Francie jsme král!

I volají a řvou: Sem Lannoy generál!

a jiní: Gloria! a jiní: Jejich král! –

Už starý voják tu a rozsvícený zrak

mu náhle ztemňuje žalného smutku mrak:

Král slavný Francie tu stojí zkrvaven,

své přílby, brnění i řádu pozbaven –

to vše mu urvali lancknechti ve zmatku,

záruku na výkup, či na boj památku.

Klek Lannoy před králem a ruku líbá mu

a kleče bere kord, svůj za něj podá mu.

Kleká i Pescara i druzí klekají

a slzy ve zracích mu ruku líbají.

Je večer. Ve staně list skládá jatý král

do dálné Francie své matce takto psal:

Madame, chci říci Vám, co osudem mým jest:

Je všecko ztraceno – jen ne ta naše čest.

A za dní několik v madridském zámku svém

zvěst císař Karel vzal: že den, jenž kdysi dnem

zrození jeho byl, zřel francouzských vojsk pád

a jeho zajatcem žeť francský majestát.

A císař pouze zbled a tichounce si děl

do slova poznovu, co posel pověděl –

víc ani hlásky už a v ložnici se bral,

pod krucifixem klek a Bohu děkoval.

Ta zpráva přišla v Řím a papež zdrcen byl,

vždyť při Francouzích stál a v jednom šiku bil

se s nimi jeho voj – teď padla Francia,

co dál se bude dít – ó Panno Maria?!

Jak dávno tomu je, co císař zlobně řek,

že do Říma chce jít a zjednat pořádek

a zvláště zlosynu, (tak řek to,) papeži

chce konečně dát to, co dát mu náleží!...

Zlé dny a noci měl – až našel spasný plán:

nechť posel k císaři je spěšně odeslán,

by nes mu přísahy a sliby přesvaté – –

čtyřikrát pomohly, pomohou po páté!