U POMNÍKU HAVLÍČKOVA.

Milý Havle, co je pravda jen:

pěkný Ti tu koutek vybrali to!

Kdyby Bach tak mohl z hrobu ven,

dojista by mu ho bylo líto.

Lip, jež Tě tu střehou, sladký dech

krásnější Ti jistě nosí zkazky

nežli větry v cizích horách těch,

k nimž jsi z módy nechvátal ni z lásky.

Zbožně vždycky k Tobě zdvihnu zrak,

kdykoli mne cesta vede tudy,

v hlavě srovnat nemohu si však,

Ty že, jemuž boháč jako chudý

stejně platil, pravý demokrat,

jehož slovník neznal slova „chátra“,

Ty, jenž jsi i nejnižší měl rád,

že teď na nás díváš se tak s patra.